Milan Machovec
Milan Machovec (23. srpna 1925 Praha – 15. ledna 2003 Praha) byl český filosof, který přednášel na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1950–1970 a znovu od roku 1990 do smrti. Na fakultě vystudoval filosofii a klasickou filologii, již roku 1953 se stal profesorem marxistické filozofie. Ač přesvědčený socialista a vědecký ateista, udržel si Machovec vášeň pro liberálně demokratický a katolický světonázor; obecně se identifikoval s humanismem. V 60. letech pak organizoval dialog mezi marxisty a křesťany, který navštěvovali česky a německy mluvící filosofové a teologové včetně Ericha Fromma a Ernsta Blocha. Z něj čerpal i pro své klíčové dílo o Ježíši, jehož plánované vydání bylo ale roku 1969 zničeno během potlačení pražského jara, kterého se Machovec aktivně účastnil. Byl vyhozen z univerzity a stal se disidentem. V undergroundu pořádal bytové semináře a samizdaty s trvající účastí zahraničních přátel, podepsal Chartu 77 a nakonec podpořil sametovou revoluci. V rok Machovcova návratu na FF UK se dočkal českého vydání i jeho ''Ježíš pro moderního člověka'' (1990).Machovec psal se zaměřením na neodbornou veřejnost, a to především o duchovním odkazu velkých osobností dějin, krom Ježíše o Tacitovi (1948), Janu Husovi (1953), Františku Palackém (1961), Tomáši Akvinském (1962), Josefu Dobrovském (1964), svatému Augustinovi (1967), Masarykovi (1968), a Achilleovi (2000). Snažil se tak o popularizaci filosofie, angažované v morálních problémech společnosti. Svou humanistickou filosofii člověka rozvedl i v díle ''Smysl lidského života'' (1965), po revoluci ''Smysl lidské existence'' (2002). Od 80. let se také zabýval otázkámi ekologie a feminismu. Pracoval v českém, německém a latinském jazyce. Od 60. letech podporoval filosofickou činnost dlouholetého přítele Egona Bondyho, jeho vlastní syn Martin Machovec se později stal editorem Bondyho díla. Roku 2000 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Získáno z Wikipedie
1
2
3